Naše MISE: "Podporujeme maminky k prožití MD aktivně a s úsměvem. Inspirujeme a rozdmýcháváme motivaci k pohybu a k akci. Nabízíme jedinečnou šanci seberealizace a seberozvoje." 

Lektorkou Strolleringu s miminkem do dlaně – Matyášek 25+3 tt

Milé maminky,

vždy jsem si říkala,že až jednou budu čekat miminko, nebudu taková ta ženská,která to bude považovat za nemoc. Jelikož jsem strašně ráda sportovala, chodila jsem ráno běhat,po práci na různé sporty,nechtěla jsem se toho vzdát. Takže, když jsem zjistila, že jsem těhotná a můj lékař mi řekl, že jsem v pořádku, že můžu dělat to, čemu jsem se věnovala do teď, byla jsem opravdu nadšená. Cítila jsem se v pohodě. Začala jsem si i představovat, co budeme všechno dělat, až bude Matyášek doma. Jak budeme chodit na plavání,cvičení. Bylo mi jasné, že vše, co budu dělat, tak budu dělat s ním.

Bohužel, když jsem byla v 21.týdnu, nastaly určité potíže a musela jsem do nemocnice, kde jsem ležela 14 dní. V tu dobu by mne ani ve snu nenapadlo, že bych třeba mohla rodit dříve. Nikde jsem o tom nečetla, ani nepřemýšlela. Když mne propustili domů, byl samozřejmě se sportem konec. Seděla jsem doma, chodila na procházky. Bohužel to vydrželo jen 10 dní a já musela znovu do nemocnice. A tentokrát jsem byla převezena k Apolináři. Ani tady jsem si stále nějak nepřipouštěla, že bych rodila dříve, než jsem měla. Ležela jsem na rizikovém oddělení s příjemnou paní a věděla jsem, že tam budu až do porodu. Díky mé diagnóze “placenta praevia centralis” až do 36. týdne. Došlo ale na nejhorší. Abychom oba přežili, musel jít Matyášek na svět. Rodila jsem 6.9.2016 v 25+3 týdnu. Matyášek měl 730g a 32cm. To všechno, co potom následovalo, mi přišlo jako půlroční zlý sen. Na tohle se člověk nemůže připravit.

Nikdy jsem neměla moc dobrý vztah k dětem a ani jsem je moc nechtěla a říkala jsem si, že až se mi narodí, jestli ho vůbec budu umět mít ráda. Příroda to ale zařídila tak, abych ho milovala za to, co sám vybojoval.

Matyášek strávil v nemocnici 5 měsíců a já jsem za ním každý den jezdila, nevynechala jsem ani jeden. Bohužel si prošel dost špatným obdobím. Byl a je to stále velký bojovník. Jsem mu vděčná, že všechno přežil a 6.9.2018 oslavil své druhé narozeniny. V dobu, kdy byl Matyáš v nemocnici, jsem zjistila, že existuje organizace Nedoklubko, která sdružuje rodiče přesně takových dětí, jaké mám já. V nemocnici jsem se poznala i s jinými maminkami a se sestřičkami, které nám více řekli o Nedoklubku. Když v listopadu 2016 pořádali svou každoroční akci na Žofíně, šly jsme se tam s jednou maminkou podívat. Byl to neuvěřitelný náboj pozitivních emocí. A vidět už tak velká a zdravá nedonošeňátka je neopakovatelný zážitek. Po této akci jsem se dočetla o Nedoklubku více a více informací, které mi dost pomáhaly. Každý příběh předčasně narozeného miminka, které je potom zdravé, je k nezaplacení.

Když Matyáška po 5 měsících propustili z nemocnice, bylo to úžasné,ale také následoval další velký boj. Nebyl úplně zdravý a do toho skoro každý den nějaký lékař. Manžel musel jezdit všude s nami, jelikož do MHD s takovým miminkem bylo nemyslitelné a můj řidičský průkaz byl a částečně ještě je nepoužitelný. Bylo to opravdu náročné. Do toho si Matýsek řekl, že doma prostě spát nebude, že musí jezdit jen v kočárku a tak jsme dopoledne i odpoledne projezdili dohromady tak šest hodin. Díky tomu jsem si všimla letáčku na Strollering. Najednou jsem hrozně ožila. Mohu si zacvičit a neřešit hlídání Matyáška. Napsala jsem tedy lektorce, která u nás cvičila a šla na lekci. Bylo to úžasné. Nešlo o žádné běhání, cvičení se vždy přizpůsobilo tomu, jak staré děti tam byly, tomu, jak

se zrovna vyspaly. Cvičení mě moc bavilo, hlavně proto, že jsem dělala zase to, co mě baví. Těžší ovšem bylo, odpovídat na dotazy, jak je Matyášek starý. Jelikož byl na začátku opravdu dost pozadu, pohledy některých maminek byly občas dost jednoznačné a tak muselo časem přijít vysvětlování. Nebylo to ze začátku lehké. I já jsem si tím stále připomínala, čím jsme si prošli. Ale postupem času se z neznámých maminek staly velmi známé kamarádky a najednou to bylo spíše o svěřování kamarádkám než vysvětlování cizím ženám. Vždy, když přišla nová maminka a ptala se, jak mám staré dítě, bylo to těžké vysvětlit, že je mu tolik, kolik je, ale nevypadá na to, neumí to, co jiné děti v jeho věku, ale člověk se s tím prostě naučí žít. Musí se s tím naučit žít. Musím říci, že to bylo celkem osvobozující. A člověk vlastně zjistí, že každá z nás má nějaký příběh. Je to smutné, ale snad žádné těhotenství není bezproblémové a každá máme nějaký svůj příběh.

Po čase jsem se spřátelila s naší lektorkou, se kterou jsme nyní velmi dobré přítelkyně. V mezičase se z ní také stala i majitelka Strolleringu. Sice jsem vždy byla odpůrcem toho, stát se lektorkou nějakého cvičení, jelikož mi to pak připadalo spíše jako povinnost než zábava, ale mateřská člověka prostě nějak změní. Tak jsem do toho šla. Absolvovala jsem kurz a z maminky kulíška se stala lektorka Strolleringu.

Pokud člověk něco chce, nic ho nezastaví a musím říct, že je to to nejlepší, co mne i Matyáška mohlo na této tzv. dovolené potkat.

Moc děkuji své kamarádce, lektorce Sandře, že ve mě měla takovou důvěru a všem maminkám, že mne a hlavně Matýska přijaly mezi sebe.

– Katka Světlíková a Matyášek 

Sandra Jandová
Maminka, instruktorka kondičního posilování, lektorka, školitelka a majitelka programu Strollering a Active Women s.r.o.
Komentáře
  • Přihlaste se k odběru e-časopisu BATUL

    Chcete dostávat inspirativní časopis pro rodiny s dětmi přímo do svého e-mailu? Přihlaste se k jeho odběru.

  • Kategorie
  • Blogerky:)